Za koníčky

Díky pochopení paní Radky Vrtkové, Marcely Novotné a vedení školy se mohla uskutečnit malá mise žáků z DM v Jeseníku do Horních Heřmanic.

Cílem byl největší tahák heřmanického pracoviště, kterým jsou samozřejmě koně.  Na šest dívek z prvního ročníku a jednoho druháka čekaly tři nejmírnější ze všech zde ustájených čtyřnohých krasavců. Jen dvě dívky měly nějaké zkušenosti s jízdou na koni. Ostatní byli naprostí nováčci.  Když vodičky koní zjistily, že to našim jezdcům dobře jde, nechaly je řídit koně samotné. Kromě jediné dívky, která za nic na světě nechtěla vylézt na hřbet koně a radši si hrála s kočičkou, najezdili ostatní zhruba šest až osm okruhů. Byla to sice jen chůze, ale i tak to nebylo zcela jednoduché. Prvním problémem bylo nasednout, dalším uvést koně do pohybu, někteří měli potíže s bržděním, jiní zase s řízením koně. Nepomáhalo ani zvolání „Jedem!“ ani vystrašené „Přes překážky ne! Přes překážky ne!“ Naštěstí byli koně hodně rozumní, a i když velice brzy vycítili nejistotu svých jezdců, neprováděli jim nic špatného. Protože byl čas krmení, koně samy zamířily směrem ke stájím.

Učitelka odborného výcviku Marcela Novotná pak zaujala výkladem a představováním ustájených koní. Pak přišlo na řadu podávání laskomin, které jsme s sebou koníčkům přivezli. Po představení koní ve výběhu jsme šli zkontrolovat „kešku“ která je věnována zdejším koním a kovářům. Po cestě zpět byla malá zastávka v Supíkovicích u domu bývalého šoltyse. Na rozložitém javoru je tam připevněna houpačka, na které si děvčata ráda zavzpomínala na dětská léta. Exkurze se líbila a všichni by ji rádi chtěli opakovat.

Text a fotografie J. Krutil


Print this pageShare on Facebook